″Začátky letectví v Jeleniogórské kotlině.″

mgr. Jacek Urbańczyk, 26 czerwca 2011 17:18


Dynamický rozvoj letectví, který proběhl krátce po úspěšném letu letadla bratrů Wright (03.12.1903 r.) byl možný díky entuziasmu a determinaci mnoha nadšenců volného letu. Právě oni věnovali svůj volný čas, peníze a někdy i zdraví a život, a usilovali objevit a zlepšit způsob jak překonat gravitační sílu. Jeleniogórská kotlina odehrála významnou roli v dosažení tohoto cíle. Toto studium, kromě topografického a zeměpisného popisu kotliny, předkládá první dokumentované v této oblasti léty balónů na zahřátý vzduch. Poté popisuje vznik a vývoj Kluzácké školy v Jeżowie Sudeckém a zbývající leteckou aktivitu v kotlině. Knapsání tohoto článku byly použity informace nacházející se v několika pramenech popisujících počátky letectví ve Slezsku. Informace na toto téma zahrnují regionální časopis „Der Wanderer im Riesengebirge”. Tyto časopisy jsou umístěny ve fondu knihovny Krkonošského muzea v Jeleni Hoře. Vycházely pravidelně měsíčně a jsou shromažďována a zařazena do ročenek. K tomuto zpracování jsem použil informace nacházející se v periodikách z let 1923 až 1940. Druhý použitý zdroj je „Schlesische Flieger Nachrichten“ editován Gottfridem Baronem. Tento časopis byl publikován pětkrát za rok v Bielefeldu (Německo) organizací „Traditionsgemeinschaft Schlesischer Flieger” (organizace, která stará se o leteckou tradici ve Slezsku). Ten byl vydáván v podobě brožur obsahujících zhruba 35 stránek. Jsou vyplněny vzpomínkami pilotů, leteckých mechaniků a dalších lidí spojených s předválečném letectvím ve Slezsku. Článek obsahuje vybrané informace pocházející z několika edici „Schlesische Flieger Nachrichten“ ( 1,2/1986; 1,2,3,4/1989; 1/1990). Znalost prezentovaného tématu obsahuje rovněž kniha pod názvem „GRUNAU – JEŻÓW kronika gminy”. Editovali ji: Edward Dudek, Anna Lityńska a Aniela Borzęcka. Byla vydána z obecním úřadem v Jeżowie Sudeckém v 1999 roce. Další zajímavou pozici týkající se letectví v Jeleniogórské kotlině je kniha pod názvem „Latanie - moje życie”. Napsala ji známá pilotka narozená ve Jelení Hoře, Hanna Reitsch. Ve své knize popsala vzpomínky plná témat spojených s letectvím. Jeleniogórská kotlina je jednou z největších kotlin ve Sudetech. Na severu ji obklopuji Kačavské hory, na východě Janovické rudohoří z jihu pásmo Krkonoši a západně je uzavřena Frýdlantskou pahorkatinou. Kotlina se rozkládá na ploše přibližně 270 km čtverečních. Její nejhlubší propad je asi 350 – 420 m n. m. Nejvyšším vrcholem hor obklopujících údolí je Sněžka (ve hřebenu Krkonoš – 1602 m n. m.). Povrchový tvar a silně foukající tady fénové větry produkují prospěšné stoupající proudy, což přispívá praktikování leteckých sportů. První zmínka týkající se letectví v Jeleniogórské kotlině pochází z regionálního, měsíčního časopisu „Der Wanderer im Riesengebirge”. Je v něm popsán přílet do Jelení Hory balónu o průměru 8 loktů a výšce 10 loktů. Tato událost se konala 18. srpna 1785 roku. Pilot balónu Resner ho postavil osobně a naplnil horkým kouřem, odvozeném z pálené slámy. Dále autora zmíněného článku, popisuje další let, který se konal dne 21. srpna - "Balón vystoupal do velké výšky, ale neletěl daleko” . Lety balónem v Jeleniogórské kotlině také popisuje Romuald M. Łuczyński ve své knize „Tropami śląskiego dziedzictwa”. V roce 1908 balón „Schlesien”, s kapacitou 1450 krychlových metrů, naplněny zemním plynem proletěl vzdálenost z Wroclawi do Krkonoš. Cestu jeho letu tvořila taková města, jako jsou: Janowice Wielkie, Kowary a Karpacz. Balón patřil k Schlesische Verein für Luftschiffahrt (Slezská společnost letecké dopravy). Zájem o létání byl tak obrovský, že se objevil i nápad vytvořit v Jelení Hoře pobočku Schlesische Verein für Luftschiffahrt, která byla zřízena nakonec o dva roky později.

Další informace o letectví v kotlině pocházejí z knihy vydané na žádost obce Jeżów Sudecki v roce 1999 pod názvem „ Grunau – Jeżów kronika gminy”. V tomto zpracování uvedeny jsou vzpomínky, hlášení a sdělení lidí, kteří se zúčastnili popisovaných události. Zobrazeno tam, jak po skončení první světové války, byl vytvořen v Jelení Hoře „Bund Deutscher Flieger” (Svaz Německých pilotů), jehož zakladatelem byl Ing. Hans Bruno Andresen. V roce 1921, spolu s dalšími 6 bývalými vojenskými piloty založil v Jelení Hoře „Bund Deutscher Flieger”. Členové tohoto sdružení se setkávali a připomínal si dobu války a diskutovali o různých leteckých tématech. Na jednom takovém setkání v roce 1921 rozhodnuto, že stejně jako jejich kolegové z Wasserkuppe/Rhön a Rossitten, začnou organizovat aktivní kluzácké letectví na hoře „Galgenberg” (Kluzácká Hora) ve Jeżowie Sudeckém. Toto místo bylo vybráno na základě stanoviska Waltera Blume (10.01.1896 r. Ve Hirschberg - zm. 27.05.1964 r. ve Duisburgu, spoluzakladatel BDF ve Hirschbergu), který všiml si, že konce kopců bude vhodné k provádění klouzání a plachtění. Za obdrženou od hraběte Schaffgotscha podporu v podobě 40 metrů krychlových dřeva, v roce 1923 koupená byla stará výstavní síň v Görlitz. Síň byla nastavena na východním okraji střední části vesnice. Sloužila ona jako první dílny / hangár, byly tam také kancelářské prostory a byty. Brzy do Jeżowa Sudeckiého z Rhön dorazili do zahájení kluzácké školy nezbytní inženýři a učitelé. Byli to Edmund Schneider a Gottlob Espenlaub. První zkušební lety byly prováděné již od roku 1923. Nicméně, oficiální otevření kluzácké školy se konalo jen o rok později, tedy v roce 1924, v průběhu organizovaného „BDF” „Leteckého týdne“. Díky obdržené od vlády finanční podpoře ve výši 10 000 Mk, v roce 1927/28 byla postaveny velká hala na pahorkatině Kačavských hor. Hala měla velikost: 31 m dlouhou a 16 m širokou,a byla otevřena v roce 1929. Plánováno tam rovněž vybudovat další hangár. Pahorkatina nacházející 550 m n. m. se svahy padajícími k jihu, východu a severu, protože byla ideální k provádění leteckých výcviků. Kluzácka škola v Jeżowie Sudeckém přitahovala mladé lidi z celého Německa. Senzací se stala první dívka, která absolvovala letecký kurz. Byla to osmnáctiletá dcera výrobce z Saska. V roce 1933 škola změnila svůj název na „Reichsschule für Segelflugsport” ( Kluzacká sportovní škola Německé říše). Existující budovy byly rozšířeny a byly zakoupeny nové kluzáky. S časem, startovaní s gumových lan bylo nahrazeno spuštěním s navijáku tažením za autem nebo letadlem. Vlečné lety se konaly v existujícím již od roku 1927 letišti v Jelení Hoře, kde Jeżowská Škola Kluzáckého Sportu měla svou vlastní pobočku. Umístěna dole ilustrace ukazuje, způsoby vlečení kluzáků. Na zobrazené níže reklamě bylo umístěno letadla druhu KLEMM s evidenčním číslem D 2121 . V uvedeném období zvětšil se zájem o nové, neznámý atmosférický jev, který umožňoval kluzákům dlouhé hodiny zůstat ve vzduchu a dosahovat značné výšky. Řeč je o jevu názvem "Horská vlna", ke kterému dochází při silném jižním větru. Objevováním tajemství „Krkonošské vlny“ se zabývali mimo jiné tehdejší vedoucí Jeżowské Školy Kluzáckého Sportu, Wolf Hirth, a proslulý německý pilot kluzáků Hans Deutschmann. Jeżów Sudecki je nejen Kluzácká škola, pilotní studie, tepelné lety a té na „vlně“, avšak i továrna pro výrobu kluzáků. Zmíněná továrna kluzáků byla založena Edmundem Schneiderem w roce 1928 . V roce 1934 došlo k jeji rozšíření, továrna zahájila také svou dceřinou společnost ve Piechowicích. Činnost továrny začal kluzák pro začátečníky značky „Grunau 9”, konstruovány byly tam i jiné kluzáky.

V letech 1929 až 1931 majitel ubytovny „Wiesenbaude”- Eugen Bönsch objednal několik super moderních strojů. O teto události mluvil měsíční časopis „Wanderer im Riesengebirge”, popisoval tuto událost v jednom z článků. Psali, že kluzáky získají jména: Wiesenbaude” a druhý „ Krummhübel”(Karpacz). Od roku 1886 majitelem Krkonošské ubytovny „Wiesenbaude” byla rodina Bönsch. Eugen Bönsch narozen v 1897 roce, zúčastnil se první světové války jako vojenský pilot a měl na svém účtu 17 vítězství ve vzduchu. Po válce pracoval v útulku „Wiesenbaude” a organizoval tam kluzácké kurzy. Spolupracoval s kluzáckymý podniky Edmunda Schneidera. Ubytovna byla spálena 10. 02. 1938 roku, kdy čeští vojáci začali ustoupovát. Euglen Bönsch zemřel v roce 1951.

V Schneiderových továrnách byl postaven rovněž kluzák pro Legnické letecké sdružení. Křest tohoto stroje popisuje časopis „Wanderer im Riesengebirge”. Autor článku napsal, že dne 11/10/1929 roku ve Jeżowie Sudeckém za účasti úřadů a mnoha zvědavých návštěvníků, se konal křest kluzáku typu S-4, který patřil k Legnickému sdružení. Ve svém projevu při této příležitosti Regierungspräesident Dr Voeschel, ho nazvala „událostí o obrovském historickém významu“ na cestě leteckého vývoje v Legnici. Dále autor článku popisuje, že Dr Voeschel upozornila na skutečnost, že v Německu letecké organizace shromažďují pouze 30 000 členů, když podobné organizace v sousedních zemích převyšuji Německo jejich počtem. Uvedla jako příklad sovětské Rusko , které oficiálně prohlásilo, že shromážděných v jejich Leteckém svazu je 2 000 000 členů. Regierungspräsident později dala novému stroji jméno „Wabi”. Po slavnostním ceremoniálu, při vhodném počasí byly zahájeny lety s účastí nového S-4 a a všech ostatních kluzáků. Globální rozvoj komunikace a rostoucí turistická doprava v regionu, dal impuls orgánům vlády Jelenia Gory k začlenění města do sítě letecké dopravy. Velkou chloubou pro obyvatele Jeleni Gory bylo otevření komunikačního letiště v roce 1927. Letiště bylo postaveno přibližně 3 kilometry na východ od centra Jelenia Gory, mezi vesnicemi Grabary a Łomnica, podél cest vedoucích směrem k Wroclawi a Łomnici. Díky tomuto rozhodnutí, město přijalo přímá, pravidelná letecká spojení na jiná letiště. Za rozhodnutím Městského uřadu Jeleni Gory, problémem letiště se zabývali Stadtrat Elger a Stadtbaurat Latzke . Letadla z uvedeného letiště zpočátku letály na cestě : Berlín - Cottbus - Görlitz - Jelenia Gora – Wroclaw. V následujících zase letech tato trasa byla rozšířena na Nysu, Gliwice až Drážďany a Lipsko. Na počátku, osobní doprava byla malá. V roce 1928 odstartovala a přistávala tři letadla denně, v dalším roce počet odlétajících a přilétajících vzrostl na 5 strojů. Byla to sezónní komunikace (provozována od května do září) . Na linkách běžela letadla typu Junkers F 13, který mohl mít na palubě 4 cestující a 2 členy posádky. V úspěšných pro leteckou komunikaci letech do Jelení Hory přicházelo cca 1000 pasažérů a opouštělo ji přibližně 750 cestujících. Kromě osobních letů a přepravy poštovních zásilek, prováděný byly lety reklamní, výcvikové, rozhazované byly letáky, z výšky letadla se i fotilo. Letectví v kotlině kromě Jeżowa Sudeckieho i Jelení Hory, rozvíjelo se rovněž v Krkonoších. Majestátní horské pásmo přitahovalo piloty, kteří chtěl otestovat si své znalosti a letecké schopnosti. Určité přednosti Krkonoši spatřil a snažil se využít již dříve zmíněn Hans Bruno Andresen. Věřil on, že prostor pahorkatiny Równi pod Sněžkou, kde po dobu 6 měsíců leží sníh, je dokonalý pro výuku létání při všech možných směrech větru. Tvrdil, že vykonávání letů ve směru do kotliny je možné pouze v případě severního, severozápadního a severovýchodního větru. Hans Bruno Andresen snažil navázat kontaktny s příslušnými orgány v Praze, aby schválily motorové kluzáky jako sportovní zařízení. Umožnilo by to svobodné překračování hranici, a v důsledku toho dovolovalo na uskutečnění letů s Równi pod Sněžkou téměř po celý rok ve všech směrech. Dne 7.5.1927. roku Andresen provedl let kluzákem, který odstartoval s gumového lana vedle horské chaty „Prinz-Henrich-Baude” (již neexistující) (foto 10 – 1). Méně než o měsíc později podporován leteckými odborníky z Berlína dne 02.06.1927 Andresen jako první pilot odstartoval z vrcholu Sněžky (foto 10 – 3). Událost ta je popsána v časopise „Der Wanderer im Riesengebirge”: „Dne 02.06.1927. roku v 16.35 inženýr Andresen ve kluzáku "Burkbraun" odstartoval z vrcholu Sněžky a po 25 minutách letu, přistál ve vesnici Lomnica vedle Jelení Hory. Po celý den vál jižní vítr a nikdo nevěřil v možnost letu. Pak vítr změnil směr a zmírnil. Doprava kluzáku z horské chaty „Prinz-Henrich-Baude” na místo startu se konala podél Jubilejní cesty. Tato událost byla natočena…” Další známý let ze Sněžky Andresen udělal 08.20.1927 roku. K přistání došlo po 5 min., mezi Miłkowem a Mysłakowicemi. Opět ing. Andresen ze Sněžky startoval 21.07.1928 roku a po 17 minutách letu přistál v oblasti Karpacze. Rovněž ve stejném dnu odstartoval u horské chaty „Strzecha Akademicka” světový držitel rekordu v délce letu Schulz. Však měl on smůlu, zachytil elektrickou přenosovou soustavu a došlo k značnému poškození kluzáku. Lehce skloněná louka, v blízkosti horské chaty „Strzecha Akademicka”, opět byla svědkem klouzavých letů v létě roku 1929. Na základě iniciativy „der Bundes Deutscher Flieger Hirschberg” / Sdružení Německých pilotů v Jelení Hoře/, se konal ve dnech 11.07 – 05.08.roku 1929 výlet do Krkonoš. Pozváni k zúčastnění se byl „ der Breslauer Modell – und Segelflugverein GOLDENE ADLER” / Modelářsko-kluzácký klub ZLÁTÝ OREL/ z Wroclawi. Úkolem, který byl účastníkům předložen bylo vyzkoušení vhodných míst ke startu plachtění při různých směrech větru. Kluzáky na určená místa letů byly přepravovány pomoci automobilů. Těchto pokusů se zúčastnily dva kluzáky dovezené z Wroclawi: „Dr Friedel” a „Lilo” a dva stroje patřící letcům z Jelení Hory: „Bad Warmbrum” i „Burkbraun”. V rámci toho pobytu byly provedeny následující lety:
- Bei Saalfeld neben Kynast (oblast Zachełmie i Sobieszowa)
- Im Gräbergebirge – místo odstartování Stirnberg - 800 m n.m. (místo nebylo lokalizováno)
- In den Rabenbergen v okolí Karpacze vom Riesengebirgskamm –1300 m n.m (místo startu pobliž horské chaty „Strzech Akademicka” foto 10 – 4)
- Auf den Brunnenbergen – místo startu Brandkoppe - 1560 m. n.m. (Studnični hora fot.10 – 5)
- V areálu Kluzácké školy v Jeżowie Sudeckém. Všechny lety proběhly úspěšně. Když došly finanční zásoby, obohacení novou zkušeností, dne 08.05.1929 roku účastníci se vrátili do svých domovů.
V Krkonoších, doházelo i k přistávání letadel. O takovém přistání informuje měsíčník „Der Wanderer im Riesengebirge”. Došlo k tomu v roce 1926 na hřebenu Krkonošů. Tato událost byla popsána následovně: „Osobní letadlo z Jelení Hory přistál dne 17.09. v 5.00 odpoledne na Równi pod Sněžkou mezi horskými chatami „Wiesenbaude” a „ Prinz-Henrich-Baude”, v blízkosti hranice. Po krátké chvíli opětovně odstartoval a letěl kolem horské chaty „Prinz-Henrich-Baude”, dál nad Wielkém Stawem a Karpaczem, opět otočil se směrem k Jelení Hoře” . V jiném článku „Der Wanderer im Riesengebirge” z září roku 1931 popsáno jak akrobatický pilot z Wroclawi Edgar Gotthold, letadlem typu Junkers přistál mezi horskými chatami „Weisenbaude” a „Prinz- Henrich-Baude”. Autor toho článku uvedl, že se to povedlo poprve provést pomoci letadla. Rovněž odstartovaní proběhlo bez problémů. K lidem provádějícím smělé lety v Krkonoších, patřil také Gotllob Espenlab, který startoval kluzákem blízko horské chaty „Prinz-Henrich – Baude”, Hanna Reitsch, která po svém dalším rekordním letu, přistála poblíž horské chaty „Wiesenbaude” a ještě v ten sam den večer opětovně startovala (foto 10 – 2). Spouštěcí se konalo použitím gumových lan, vyházených z letadla „Klemm”. Toto letadlo bylo pilotováno Wolfem Hirthem. Byl to také první noční let v Krkonoších. Wolf Hirth několikrát vlekl kluzáky z letiště v Jelení Hoře směrem k Karpaczi. Popisuje to měsíčník „Der Wanderer im Riesengebirge” v článku s názvem „Segelflug um die Schnekoppe” v srpnu roku 1932. K zajímavým leteckým událostem v Krkonoších došlo v létě roku 1932. Byly popsány následovně: „ České letadlo přiletělo 27 VI ze směru obce Königgraβ přes „Czarny Grzbiet” ("Černý hřbet") a třikrát obkroužil letiště „Wiesenbaude”. Během pokusu přistání na louce (vedle horské chaty) dvouplošné letadlo zakopalo se hluboko do bažiny. Tři osoby na palubě měli lehká zranění. Dne 21 VIII. opětovně přiletělo nad horskou chatu „Wiesenbaude” letadlo kde se konal německo-český piknik (Naturfest). Letadlo kroužilo nad účastníky pikniku, kterých tam bylo zhruba 8 000.
Z letadla letícího ve výšce zhruba 1600 m, se oddělil černý bod a stoupal na padáku přímo uprostřed shromážděných lidí. po dopadu skokan se proměnil v sportovní pilotku a parašutistku Lolu Schröter z Chemnitz. Byl to první člověk, který přistál pomocí padáku v Krkonoších” (na horském hřbetu). Dále v článku bylo také popsáno první vjezd civilního auta na Sněžku. Turistickou atraktivity okolí Sněžky i Równi pod Sněžkou poznamenano si již dříve. Zábavná vize budoucnosti byla ukazaná na staré pohlednici, uvedené níže. Za povšimnutí stojí vznášící se ve vzduchu řada létajících strojů.

V Krkonoších, dohazelo i k přistávaní letadel. O takovém přistání informuje měsíčník „Der Wanderer im Riesengebirge”. Došlo k tomu v roce 1926 na hřebenu Krkonošů. Událost ta byla popsána následovně: „Osobní letadlo z Jelení Hory přistál dne 17.09. v 5.00 odpoledne na Równi pod Sněžkou mezi horskými chatami „Wiesenbaude” a „ Prinz-Henrich-Baude”, v blízkosti hranice. Po krátké chvíli opětovně odstartoval a letěl kolem horské chaty „Prinz-Henrich-Baude”, dál nad Wielkém Stawem a Karpaczem, opět otočil se směrem k Jelení Hoře” . V jiném článku „Der Wanderer im Riesengebirge” z září roku 1931 popsáno jak akrobatický pilot z Wroclawi Edgar Gotthold, letadlem typu Junkers přistál mezi horskými chatami „Weisenbaude” a „Prinz- Henrich-Baude”. Autor toho článku uvedl, že se to povedlo poprve provést pomoci letadla. Rovněž odstartovaní proběhlo bez problémů. K lidem provádějícím smělé lety v Krkonoších, patřil také Gotllob Espenlab, který startoval kluzákem blízko horské chaty „Prinz-Henrich – Baude”, Hanna Reitsch, která po svém dalším rekordním letu, přistála poblíž horské chaty „Wiesenbaude” a ještě v ten sam den večer opětovně startovala (foto 10 – 2). Spouštěcí se konalo použitím gumových lan, vyhazených z letadla „Klemm”. Toto letadlo bylo pilotováno Wolfem Hirthem. Byl to také první noční let v Krkonoších. Wolf Hirth několikrát vlekl kluzáky z letiště v Jelení Hoře směrem k Karpaczi. Popisuje to měsíčník „Der Wanderer im Riesengebirge” v članku s názvem „Segelflug um die Schnekoppe” v srpnu roku 1932. K zajímavým leteckým událostem v Krkonoších došlo v létě roku 1932. Byly popsany nasledovně: „ České letadlo příletělo 27 VI ze směru obce Königgraβ přes „Czarny Grzbiet” ("Černý hřbet") a třikrát okroužil letiště „Wiesenbaude”. Během pokusu přistání na louce (vedle horské chaty) dvouplošné letadlo zakopalo se hluboko do bažiny. Tři osoby na palubě měli lehká zranění. Dne 21 VIII. opětovně přiletělo nad horskou chatu „Wiesenbaude” leatdlo kde se konal německo-český piknik (Naturfest). Letadlo kroužilo nad účastníky pikniku, kterých tam bylo zhruba 8 000.
Z letadla letícího ve výšce zhruba 1600 m, se oddělil černý bod a stoupal na padáku přímo uprostřed shromážděných lidí. po dopadu skokan se proměnil v sportovní pilotku a parašutistku Lolu Schröter z Chemnitz. Byl to první člověk, který přistál pomocí padáku v Krkonoších” (na horském hřbetu). Dále v článku bylo také popsáno první vjezd civilního auta na Sněžku. Turistickou atraktivity okolí Sněžky i Równi pod Sněžkou poznamenano si již dříve. Zábavná vize budoucnosti byla ukazaná na staré pohlednici, uvedené níže. Za povšimnutí stojí vznášící se ve vzduchu řada létajících strojů.

1.Článek popisující první let balónem v Jelení Hoře dne .19.08.1785 roku. Fotografie z časopisu - „Der Wanderem im Riesengebirge”, Breslau Januar 1940 r. 60 Jahrgang, s. 6.
2. Fotografie z knihy – R. M. Łuczyński, Tropami śląskiego dziedzictwa, Wroclaw 2006 r., s. 263
3. Bruno Andresen V časopise „Schlesische Flieger Nachrichten“ 7. Jahrgang, nr. 3/1989, Andresen byl prezentován jako osoba která otevírá cestu, člověk „první hodiny“ Sdružení Německých pilotů v Jelení Hoře. Během první světové války, bojoval v jedné ekadře spolu s H. Göringem i E. Udetem. Do Jelení Hory přijel po skončení války a fascinován kouzlem okolí, rozhodl se zůstat tady. Fotografie z časopisu - „Schlesische Flieger Nachrichten” 7 Jahrgang 3/1989 r., s.3.
4. Reklama Kluzácké školy v Jeżowie Sudeckém/Grunau. Nápis na reklamě: Kromě klouzání v Letecké škole v Grunau je možné se naučit let za vlečením. Fotografie z časopisu - „Schlesiesche Flieger Nachrichten” 7 Jahrgang 1/1989 r.
5. Raklama Kluzáckých zápasů Edmunda Schneidera. Fotografie z časopisu „Schlesiesche Flieger Nachrichten” 7 Jahrgang 1/1989 r., s. 34.
6. Horská chata „Wiesenbaude“. Fotografie z knihy - J. Ratajski, Karkonosze na dawnych widokówkach” Jelení Hora 2005 r., s.182.
7. Komunikační letiště v Jelení Hoře. Fotografie z kalendáře C. Wiklik, Jelení Hora 2008 r.
8. Místo zkušebních startů kluzáků v Krkonoších.
9. Kluzáky na louce před Horskou chatou „Strzecha Akademicka”. Fotografie z časopisu „Schlesiesche Flieger Nachrichten” 4 Jahrgang 1/1986 r., s. 23.
10. Představa budoucnosti na pohlednici z roku 1910. Fotografie z knihy – J. Ratajski, Karkonosze na dawnych widokówkach” Jelení Hora 2005 r., s. 174.